Rozmáhá se nám tady takový nešvar – Bobr evropský

Sbalit hůlky, nasadit čepici, rukavice a můžeme vyrazit. Autobusem urychlujeme přesun z Rudné přes Nučice, Vysoký újezd do Bubovic a odtud už po svých. Dnešní ráno stojí za to. Je osm hodin  a my vstupujeme do Českého krasu po žluté značce.

Vyrážíme směr Svatý Jan pod Skalou. Míjíme sídlo České speleologické společnosti. Vykračujeme ranní krajinou ozářenou sluncem mezi poli.  U prvního rozcestníku Bubovice (U LOMU) se stáčíme na Hostim po zelené turistické značce. Po pravé ruce se nám brzy objevují skály nad Svatým Janem. Nikde zatím ani živáčka.

Projdeme kolem zatím zavřené hospody u Krobiána (stejně na pivo v 9 ráno ještě nemáme chuť) a točíme se vpravo po žluté směrem ke Kačáku. Cesta podél potoka, skal a popadaných stromů má zde v každém ročním období své kouzlo.

O přítomnosti vydry říční víme z informačních tabulí naučné stezky. O bobrovi ani zmínka, ale čerstvě ohlodaný strom ho usvědčuje. S výskytem tohoto „stavitele“ mokřadů a „samozvaného dřevorubce“ mají zkušenosti z oblasti kolem Vltavy na Českokrumlovsku. To, že se nám usadila bobří rodinka i u Kačáku zjišťujeme právě dnes.

Dostáváme se k Berounce a směřujeme dále do Srbska. Zde již potkáváme první poutníky s batohy. Dáváme kafíčko na terase místní restaurace a pokračujeme po modré značce podél Bubovického potoka vzhůru na Bubovické vodopády. Zde vodu bohužel nenajdete, ale o jejím dřívějším výskytu nikdo nepochybuje.

Přelézáme popadané stromy a s pocestnými krátce diskutujeme nejlepší cestu na Malou Ameriku. Tam ale dnes namířeno nemáme. Pokračujeme pěkně po červené zpět do Bubovic. Zde už čeká zasloužená odměna v místní restauraci a hlavně odsud jede autobus zpět domů.

Takže, až se zítra ráno probudíte a nebudete vědět, co s načatým dnem, tip na výlet máte. Cesta trvá podle tempa 3-4 hodiny a my budem rádi, když nám z ní i vy pošlete nějakou tu fotku.