Angelika a Karolína – talentované filmové hvězdy našeho města

Angelika (17) a Karolína Morschlová (9), dvě nádherně pihovaté a skromné holky z Rudné, si již nějakou dobu získávají sympatie diváků televize i filmového plátna po celé České republice. Pustina, Špunti na vodě, Všechno nebo nic jsou jen některé názvy filmů či televizních seriálů, ve kterých rudenská děvčata účinkovala. Na svůj věk již dokázaly mnoho, a tak nám nedalo je trochu vyzpovídat. O cestě k filmu i o svých dalších plánech do budoucna….

Angelika Morschlová: Mít trpělivost, nebát se a být kreativní

Angeliko, jak se žákyně ZŠ v Rudné stává herečkou?

Nevzpomínám si, kdo mě kdy poprvé nazval herečkou, jestli vůbec, ale sama si připadám jako taková „herečka“ přibližně od svých třinácti let. To jsem dostala svou úplně první filmovou roli, která nebyla komparzní. Bylo to v německém filmu Marthino tajemství. Hraní jsem se snažila věnovat už jako malá ve školce, práce s filmovou produkcí mi přinesla spoustu nových zkušeností. Do té doby jsem se objevovala především v českých a zahraničních reklamách či znělkách.

Jak probíhá samotný casting – výběr herců, obsazování rolí?

Casting od castingu se liší, záleží, jak velkou roli chce filmová agentura obsadit. Vždy si vás ale vyfotí s číslem, které zůstává stejné i v tzv. callbacku – dalším kole. Poté následuje krátká „představovačka“ na video, ve kterém o sobě sdělíte pár základních informací. A dále už se castingy mohou opravdu velice lišit. Někdy po Vás chtějí zatancovat, někdy zazpívat, jindy chtějí sehrát scénku, ať už předem připravenou nebo improvizovanou. Občas se stává, že si nás pouze vyfotí a můžeme jít domů. Takové castingy většinou probíhají, pokud se hledá komparzní role do reklamy a bývají poměrně nepříjemné. Do reklam se hledají hlavně neokoukané tváře, zároveň ale musí být něčím zajímavé. Tím pádem se na jednom konkurzu sejde opravdu hodně lidí a může se stát, že čekáte hodiny a hodiny na jedno vyfocení.

Co bys zájemcům o casting doporučila? Dá se na něj nějak připravit?

Konkrétně bych doporučila mít trpělivost, nebát se a být kreativní. Pokud nemáte za úkol si předem připravit monolog/dialog, můžete se setkat s lecčím, připravit se tak úplně nedá.

Co Tvoje koníčky, stále hraješ na housle? Kdo tebe a sestru k hraní přivedl? Zkoušela jsi někdy divadlo?

Jako malá jsem koníčků vystřídala opravdu hodně. Přes flétnu, housle, klavír až po tanec. Dnes se aktivně věnuji pouze zpěvu.

Jak jsem se dostala k hraní si popravdě už ani přesně nepamatuji. Myslím, že dal někdo rodičům typ na filmovou agenturu, a tak nás s bratrem Filipem zkusili zaregistrovat. Karolínka se narodila v době, když už jsme oba měli nějaké zkušenosti, takže jsme často věděli, na koho se obracet, kde jsou castingy dobré, a kam naopak nemá cenu chodit.

Divadlo jsem nikdy nezkoušela, ač jsem nad tím párkrát přemýšlela, nakonec jsem vždycky došla k závěru, že nejsem příliš divadelní typ, a že se spíše přikláním k filmu.

Je ti 17 let, chodíš na gymnázium, máš za sebou hereckou zkušenost. Máš pocit, že již víš, čím bys chtěla v životě být? Co herecká cesta, neláká tě?

Popravdě pořád hodně tápu. Snažím se profilovat, ale láká mě spousta úplně odlišných oborů, a já zkrátka nevím, co si spíš vybrat. Vím jistě, že herectví bych studovat nechtěla, protože dle mého může být stejně dobrým hercem člověk s diplomem i bez něj. Studium je samozřejmě výhodou, máte šanci se zdokonalit, ale vzhledem k nejistotě ohledně mého budoucího povolání se přikláním tomu, nechat si herectví do budoucna jako koníček, případně jako odreagování od práce, kterou upřednostním.

Je něco, co bys doporučila ostatním dětem, co udělat pro to, aby mohly váš úspěch napodobit?

Nemyslím si, že bych se měla stavět do role něčího vzoru, ale je velmi důležité mít odvahu, zkoušet to, dokud si sami nezískáte vlastní zkušenosti. Občas musíte zariskovat, něco obětovat a záleží čistě jen na Vás, jak se k situaci postavíte. Já si razím svoje: je jedno jak u toho vypadáš, jak moc máš hlad nebo je ti zima, hlavně to zahraj pořádně.

Díky Angeliko. My držíme palce, ať se Ti daří jít tou správnou cestou, která Tě bude bavit.

Karolína Morschlová: Příští rok zase točím!

Karolíno, v kolika letech jsi prvně stála před kamerou? Jak to vše začalo u Tebe? Pocházíš z herecké rodiny?

Prvně jsem se objevila v televizi v reklamě na auto Škoda. Na natáčení si nepamatuji, byl mi jeden rok.

Když jsem se narodila, tak to netrvalo moc dlouho a rodiče mě zaregistrovali do filmové agentury, kde už byla Angelika a Filip. Z herecké rodiny nepocházím, moji rodiče nikdy nehráli.

Co je pro Tebe při natáčení nejnáročnější?

Nemám ráda, když se jedna scéna natáčí pořád dokola, více se mi pak plete text. Také mi nejsou příjemné některé kaskadérské kousky, hlavně ve studené vodě.

Jak se učí text? Před každou scénou samostatně, nebo se připravuješ dlouho dopředu? Kdo Ti při tom pomáhá?

Text se učím tím, že si ho stále opakuji, dokud ho nezvládnu říct celý zpaměti. Připravuji se vždy pár dní předem. Pomáhá mi někdy máma a jindy táta.

Co škola? Jak je těžké skloubit natáčení a studium? Jak na tebe reagovali spolužáci, když tě viděli v televizi?

Vždycky, když ve škole chybím, musím se vše doučit a dopsat, stejně jako kdybych byla nemocná. Někdy je to složitější.

Změnil se nějak zásadně tvůj život po uvedení filmu Špunti na vodě?

Začalo mě poznávat mnohem víc lidí. Více mi ale vadí, že po uvedení reklamy Pribináček mi tak začali skoro všichni říkat.

Můžeme se těšit na nějaký nový film?

Ano, už mám na příští rok jisté natáčení, zatím o něm nesmím mluvit.

Máš nějakou veselou historku z natáčení?

Když se natáčeli Špunti na vodě a při scéně nám měla odplout loď, utíkala jsem směrem k řece a zakopla o lano stanu. Ve filmu to zůstalo, ale ve skutečnosti jsem zakopla omylem.

Oblíbení herci či herecké vzory?

Mám ráda Pavla Lišku, je s ním sranda.

Karolíno, děkujeme za rozhovor a těšíme se na další nový film. A samozřejmě budeme rádi, když si o něm budeme moc brzy popovídat v dalších vydáních Rudenského objektivu.

Ať se Ti daří ve škole i při natáčeních.