Rozhovor z první linie: zasahovala v Rudné, sama si pak prošla nákazou

Zachraňuje životy na linii Chýně – Rudná – Tachlovice a okolí. Tu vyjíždí s policisty na D5, jindy do našich domovů k vážným zdravotním obtížím. Hasiči si ji pamatují například z loňského zásahu na Masarykově ulici, kde ošetřovala chlapce zaklíněného pod dodávkou. Sama matka dvou malých kluků. Zasahovala i u pacientů, u kterých se prokázala nákaza koronavirem. A sama se nakonec také nakazila. Jaké jsou její osobní zkušenosti s nemocí COVID 19? Autentický rozhovor se záchranářkou Petrou Homolovou!

Petro, byla ti diagnostikována nemoc COVID 19. Jak se ti daří?

Před chvílí mi přišla radostná SMS, výsledky testů. Po 14 dnech od pozitivního testu na koronavirus mám za sebou negativní testy… a po dalších pěti dnech další opakovaný negativní test. Jsem tedy oficiálně zdravá!

Zaslechl jsem, že ses nakazila při zásahu v Rudné. Je to tak?

Nevím, kde prokazatelně k nákaze došlo. Byla jsem u dost pacientů, kteří měli respirační obtíže. A to i v Rudné. Dnes o některých vím, že jsou COVID pozitivní. Ale okamžik a původ nákazy na 100 % neznám. Ani v práci mi zřejmě neuznají nákazu jako pracovní úraz – nemoc z povolání. Vzhledem k dlouhé inkubační době se okamžik nákazy v mém případě bohužel těžko hledá.

Kdy jsi zjistila, že jsi nemocná?

Nechala jsem se testovat z vlastní iniciativy. Chraptěla jsem a chtěla jsem dát okolí jistotu, že jsem negativní. Pozitivní výsledek testu mě ale zaskočil. V pátek jsem se nechala otestovat, v sobotu jsem měla výsledky a od neděle do středy mi opravdu nebylo dobře: kašel, bolest hlavy, extrémní únava. Dříve, když ještě nebyl venku „koronablázinec“, vzalo by si mnoho z nás Ibalgin a šlo do práce. Opravdu jsem měla lehký průběh. Měla jsem doma děti, polehávala jsem. Prošla jsem běžnou infekční chřipkou a to jsem se cítila o dost hůř.

Děti se od tebe také nakazily?

To je teda záhada, ale nenakazily (8 a 4 roky). Byla jsem i v kontaktu s partnerem těsně před tím, než jsem byla diagnostikovaná. Naštěstí ani on se nenakazil.

Brala jsi nějaké léky? Dávali ti něco doktoři?

Jenom doma. Mají to tak vychytané, že po pozitivním testu přicházel automaticky e-recept na lék na odkašlávání a preventivně i na silnější antibiotika proti možné následné bakteriální infekci – pro sichr. Naštěstí se mně to netýkalo.

Tvůj průběh byl tedy opravdu mírný…

Tím, jak se pohybuji ve středních Čechách a v Praze, mluvila jsem s více hygienickými stanicemi. Potvrdili mi, že takto lehký průběh má 90 % nakažených. Bude otázka, jestli lidi, kteří nemoc prodělají s mírnými nebo středními příznaky, budou mít dostatečné protilátky. Pokud ano, znamenalo by to, že bychom se měli nechat promořit, abychom získali imunitu. Ale musí být připravené zdravotnictví a je třeba chránit rizikovou populaci. Pokud by to tak bylo, pojďme si to odstonat. Ta opatření, která omezují život, nelze mít donekonečna. Zavřené živnosti jsou k pláči, pro mnoho lidí je to likvidační. Věřím tomu, že si infekcí už spousta lidí prošla. Například jeden známý, který se kvůli kontaktu se mnou nechal testovat, si nechal udělat tzv. rychlotest z krve, který ukáže, zda se organismus s virem již setkal. Protilátky se u něj našly, ovšem příznaky po našem kontaktu žádné neměl. Vzpomíná si ale velmi dobře na příznaky odpovídající covidu 19, které pociťoval na přelomu listopadu a prosince 2019.

Co Tě čeká dál? Jsi možná nyní už imunní, budeš pracovat s respirátorem?

Jsem negativní, nastoupím do práce. Ochranné pomůcky budu používat, na to je předpis. Ale slyšela jsem už i o falešně pozitivních výsledcích testů. Sama občas přemýšlím, jestli se to netýkalo i mě – vzhledem k negativním testům a u dětí.

Co bylo pro tebe na karanténě nejtěžší?

Jsem extrovertně založená, těžká pro mne byla sociální izolace. Dále byla obtížná nemožnost obstarat si běžné věci. Byla jsem závislá na druhých, bylo potřeba někoho poprosit. Nakoupit, vyřídit věci. Také si říkám, jak bych to zvládala s dětmi při těžším průběhu.

Díky za rozhovor!